Porod

Tak to nakonec přišlo, jak jinak. 30.4. večer jsme si pustili do rádia na noc bouřku, která má vyvolávat porod. Je to samozřejmě nesmysl, protože porod nevyvolává zvuk, ale změna tlaku. Nicméně výsledek: v 5 ráno jsem se vzbudila s kontrakcema. 

A trochu už jsem v tu chvíli tušila, že to bude na dlouho. Dcera je byla dost "akurátní", takže se přece nemohla narodit den před termínem. Musí si počkat :)

Muže jsem ani nebudila, proč ho plašit, bude sílu potřebovat později. Vstala jsem, dobalila tašku do porodnice a koukala na pohádky. Ještě že byl svátek, 1.5. dávali samý hezký věci. :) Kontrakce jsem měřila, byly cca po 7 min, ale nijak silný, nestupňovaly se. Tak jsem čěkala, až muž vstane. 

Když uviděl připravenou tašku, začal panikařit. Nakonec zvádl dojít na nákup a udělat bagety, jako na výlet. Já mezitím čuměla na TV, měřila, dávala si vanu a dokonce jsem kolem poledne spala. Kontrakce byly snesitelný a chvíli i přestaly. Po poledni už jsem volala porodní asistentce, že to začíná být intenzivní a že pojedeme. 

Tak jsme vyrazili, cestou si zastavili na pusu pod rozkvetlou třešní. Bylo nádherně, měla jsem jen těhotenskou minisukni (jedna z mála věcí, do kterých jsem se vešla) a kojící triko. Do Neratovic jsme dorazili kolem 15h, porodní asistentka asi půl hodiny po nás. Ubytovali mě a dali na monitor. To už byly kontrakce celkem síla. Pak se najednou objevila krev, což mě dost vyděsilo, ale prý je to normální. Být doma, volám sanitku. Kvůli tomu náseldovala další půlhodina na monitoru, to už jsem lezla po zdi. 

Doktor konstatoval otevření na 6cm a povolil mi vanu. Tak jsem se snad skoro hodinu válela ve vaně, což sice nebylo nepříjmený, ale nepomohlo to. Stav po další hodině stále stejný, vlastně od příjezdu se nic nepohnulo. Následovalo propíchnutí plodovky, které má porod urychlit. Vypadá to šíleně, ale člověk v těch bolestech tuhle nepřijemnost ani nevnímá. No a dál se bohužel nedělo zase nic. Dítě v pořádku a kontrakce slábnou.

Bohužel přišla řada na oxytocin. :( nevím jaký by to bylo bez něj, ale mám trochu podezření, že to bolest výrazně zhoršuje. Bylo asi 20h, ale přesně nevím, naštěstí jsem byla celkem mimo. Do připravený kanily jsem dostala plnou dávku. No a pak to začlo. Jestli jsem si předtím stihla všimnout, že mám špínu za nehtem, tak pak jsem nevnímala nic. Mezi kontrakcema jsem byla v bezvědomí nebo jsem spala, vlastně ani nevím. Mezitím se na vedlejším sále narodily dvě děti a jen si pamatuju, že jsem si říkala, že dcera fakt čeká na půlnoc, aby to bylo na termín. 

Svoje zážitky s jedním konkrétním doktorem, který svým přístupem udivuje snad všechny rodičky (negativně, samozřejmě), nebudu popisovat. Nechci si kazit vzpomínky. Naštěstí doktor nebyl u mého porodu potřeba a porodní asistentky ho dokázaly poměrně dobře odstínit.  

Manžeovi jsem zakázala i jít čůrat, drtila a škrábala jsem mu ruce, aby z toho taky něco měl :)

Když už se to fakt nedalo vydržet, dostala jsem povolení tlačit (8cm, ani oxytocin nedokázal víc). Myslím že to bylo kol 22h. Vzpomínám si, že jsem si předtím myslela, že tahle strašná fáze nemůže být tak dlouhá a že "tlačení" pak trvá max několik minut. No, dcera se narodila po šílených opičárnách a prostocvikách v 22:45. V jednu chvíli jsem si myslela, že dojde na kleště. 

Nakonec se díky porodním asistentkám narodila citlivě bez epidurálu, bez nástřihu a samozřejmě bez kleští. Po narození snad ani neplakala, koukala co se děje a byla narposto báječná. Hned jsem ji měla u sebe a začala pít, naštěstí bylo co.  A moje první věta, trochu nepoetická: "ježíš ona vypadá jak moje matka" :)

První noc spaly spolu v posteli. Teda ona spala a já ji po oku hlídala, sluníčko naše.

40. týden

Posledních pár dní jsem dělala snad všechno proto, abych vyvolala porod. Piju večer červený víno na uvolnění, tolik sexu jsme neměli za celých 9 měsíců dohromady, umyla jsem okna!!! Přemlouvám dceru, že už může, že jsme připravený...a nic. Asi to prostě přijde tak jak má.

Byli jsme v Mníšku, na Slapech i v Klánovicích. Je prodloužený víkend a je nádherně, tak proč sedět doma. Jen na noc radši jezdíme domu, kdyby něco.

Na břicho se mi vejde ne jeden půllitr, ale hned dva. Jsem oficiální velryba.

39. týden - utrpení nebo bych si měla užívat?

Dneska jsem 38+2 a už pár dní osciluju mezi tím, jestli už by bylo dobrý porodit a nebo jestli mám být vděčná, že zatím ještě můžu jít kam chci a spát celou noc (když nepočítám vstávání na čůrání). Každý ráno se vzbudím s nateklýma rukama a nohama, sotva se belhám a bolí mě celý tělo. Nohy mám jak ze šutru a děkuju za vynález tlakových punčoch. Trochu pomáhá i plavání nebo vana, ale celkově je to dost bída :( a navíc chodím jako kačena.

Pak se ale zas trochu rozhýbu a chvílema si říkám, že bych měla být vděčná, že jsem ještě 2v1 a že můžu ještě pár věcí stihout.

Asi je to tak zařízený, že musíme na konci těhotenství trpět, protože jinak by se nám do toho porodu fakt nechtělo. :)

Včera jsem měla zas pocit, že se dcerunka v břiše koulí nějak podivně a pak najednou koukám, že je snad zas o něco níž. Je to teroreticky možný, protože MUDr. říkala, že ještě není úplně dole. Tak teď už asi jo...zdá se mi, že mi doslova přes noc vylezly hemeroidy, což je dost zběsilý, když lezou ven v horizontální poloze. Co teprv budou dělat, až budu muset někam dojít?!? Takže k tomu všemu už teď nemůžu ani pohodlně sedět ani ležet, šíleně to bolí skoro v každý poloze :( Někdy mám pocit, že už to dýl nevydržím.

Škoda, že se podle toho poklesu stejně nepozná, kdy se chystá porod. Může to být pár dní a nebo taky ještě několik týdnů.... Už aby to bylo.

38. týden - čekání

38. týden probíhá celkem klidně a nic zajímavýho se neděje. Ruce a nohy otýkají, na záchod chodím každých 20 min a dny trávím úklidem, vařením a žehlením plenek a spol.

Pořídili jsme manducu na nošení, po který jsme koukali už dlouho. Není nejlevnější, tak jsme si počkali na veletržní slevu na For Kids. Doufám, že se v ní bude malý líbit. Už aby ji taky nosil tatínek, moje záda začínají mít dost. 

V pokojíčku jsem nalepila první samolepky, aby aspoň trochu vypadal míň jako skladiště a víc jako pokojíček pro miminka. 

Stále čekám na poslendí objednávku. V Malvíku mám už třetí týden objednanou přebalovací podložku a dalších pár drobností. Přestože avizují dostupnost do týdne, nějak jim to trvá :( tak snad neporodníme dřív, než to konečně přivezou. A ještě mi chybí taška na kočár...

Dcerunka se v břiše koulí a vrtí, asi trénuje. Dopoledne je klidnější, večer se vrtí víc.

Váha stále +11 kg a doufám, že už neporoste. Část z toho je snad jen zadržená voda v těch otocích a většina by mohla zůstat v porodnici.
Kontroly a monitor každý týden v porodnici už jsem sice trochu vychytala, takže tentokrát jsem tam byla jen od 8 do 9:45, což je úspěch, ale stejně mi přijdou trochu absurdní. Tenhle týden jsem se fakt nedozvěděla vůbec nic novýho.   

37. týden - otoky

Začaly mi otýkat prsty a nohy. Když se v noci nebo ráno probudím, bolí mě ruce jako bych boxovala a sotva se dobelhám do koupelny. Musela jsem sundat prstýnky, abych je uchránila před nutným přeštípnutím. Je to dost nepříjmený, začínám být i neohrabaná. Snad se to nebude moc zhoršovat. Prý se s tím nedá nic dělat, s porodem to zmizí.
Na druhou stranu jsem slyšela historky, kdy se těhotný nevejdou ani do pantoflí manžela, jak mají nateklý kotníky a nohy. Tak to zatím naštěstí není můj případ.

Jedna věc se ale s pokračujícím těhotenstvím zlepšila. Přestala jsem mít zácpu a i bez Lactulosy si normálně můžu dojít na záchod. Hurá :) člověk musí mít radost i z maličkostí.

Váha +10 kg. Teď to jde rychle nahoru...pomalu by se to mohlo zastavit.

Absolvoval jsem druhý monitor a kontrolu. Monitor jsme zvládly před 8h ráno a bylo to rychlovka, ale na doktorku jsme stejně čekaly skoro 3h. Prý nález hezký, ale porod se bezprostředně nechystá, takže nic novýho. Mína přišla paní primářce na pohmat velká, větší než těch 3000g co vyšlo v 36.t na UZ. Tak jsme podstoupili ještě jeden UZ, aby se přesně zjistila velikost miminka. No, přišel mi odfláknutější než min týden...celkově s tou přesností to asi není nic moc (prý +- 0,5 kg). Podle posledního UZ má teda dcerunka 3300g a odpovídá 37+6, to znamená, že je asi o 5 dní napřed. Takže vše v normě :) Další kontrola za týden.

36. týden - první poradna

Tak mám za sebou první poradnu v porodnici. Teda čekala jsem, že to bude na dlouho, ale předčilo to i moje nejčernější představy. Manžel mě tam hodil v 9:30 ráno, jak jsem byla objednaná na monitor. No chodbě už čekalo asi 8 těhulí. Monitor prý funguje od 8... tak nevím, jestli všechny přišly pozdě nebo jestli všechny obe´jednávají na 9:30...ale bylo to šílený. Takže s tímhle nepohodlným pupkem jsem tam na lavici seděla asi 3 hodiny. Nevěděla jsem, jak to probíhá, ale ukázalo se, že na každou potřebujou 20-30 min a mají ty monitory dva. Takže to by tak odpovídalo těm třem hodinám.

Monitor mi natočili a mezitím se mnou sestra sepsala porodopis. V podstatě po mně chtěla údaje, který jsem den předtím vyplnila do nějakých papírů, který mám v průkazce a musím je přinést k porodu...od osobních údajů až po informace o zdravotním stavu širší rodiny. No nic, aspoň mi trochu ukrátila tu nudu na monitoru.

Pak jsem si vyčekala další hodinu na doktora. Ten se mně pro změnbu opět ptal na stejný informace, i když je měl před sebou v počítači, kam je napsala ta sestra. Zajímavý...Takže v krásných 13:30 jsem byla hotová a půl dne v háji. Závěr byl jen takovej, že porod se zatím nechystá, mám přijít (na vlastní žádost) na UZ, aby změřili, jak je malá velká, a taky musím znovu na krev, protože pana doktora znepokojila informace o preventivním píchání Clexanu a prodělané tromboze. :( takže po návštěvě doktora jsem nervoznější, než jsem byla předtím :( a taky znechucená timemanagementem nemocnice v Neratovicích. Ale prý je to všude stejné.

Další věc, kterou jsem znechucená, je kvalita ložního prádla a dětských věcí vůbec. Člověk má v zásadě 2 volby. Nakupovat v obchodě, kde je dětské zboží ultra předražené, ale aspoň si ho můžete prohlédnout. A nebo nakupovat na internetu, kde je levnější, ale záhy zjistíte, že většinou pochází z Polska a je velmi nekvalitní. :( Koupila jsem přes aukro povlečení, které se mi na první pohled moc líbilo. Když ale přišlo, bylo z materiálu hrubého jak šmirglpapír a navíc po prvním vyprání naprosto ztratilo tvar. Samozřejmě bych ho mohla reklamovat, ale těžko říct, zda bych uspěla a náklady na poštovný a čas se mi tomu nechce věnovat. Za podobnou cenu jsem v jiném eshopu koupila další povlečejí (překvapení - opět z Polska). Je na tom o něco líp, ale pořád to není měkké příjmené povlečení, jaké bych si představovala pro malé miminko. Ale plyne z toho ponaučení. Příště radši nakupovat o něco dráž, u ověřených prodejců a ověřit původ.

Váha +9 kg...za chvíli mě nohy neunesou. :(
Issue týdne: kojící podprsenky
V tomhle týdnu už bych prý určitě měla mít zabaleno do porodnice. Když jsem tak procházela seznam, který jsme v Neratovicíh dostali, došlo mi, že nemám kojící podprdu. Pořád jsem to odkládala, protože vlastně nevím, jak vybrat správnou velikost. Z toho důvodu (a taky kvůli zkušenosti s povlečením) jsem se rozhodla pro kalsický obchod místo internetu. Milá paní mi poradila, že podprda se má koupit v 9. měsící, padnoucí objem a o číslo větší košíček...no tak snad se to potvrdí. Mně prsa vyrostly hned na začátku těhotenství a pak už vůbec, takže by bylo úplně jedno, jestli bych ji kupovala ve 3. nebo v 9. měsíci. Snad jen ten objem se teď možná trochu zvětšil, jak má dcera nožičky až po mýma žebrama.
Podprda stála skoro litr, tak doufám, že padne...ale je moc hezká :) další jsem koupila v Marks and Spencer, 2 za 499,- Mají je sice podivně číslovaný, dle mýho názoru čísla košíčků vůbec nesedí, ale mají celkem výběr a když je čas to vyzkoušet...

Máme za sebou taky první neplánovanou návštěvu porodnice. Před pár dněma jsem vůbec necítila pohyby. Celej den jsem malou pozorovala a ona byla extremně laxní. Normalně se koulí a okopává mně (až dost bolestivě) a teď nic. Večer jsem nevydržela a zavolala porodní asistentce a ta mi doporučila nechat si natočit monitor. Tak jsme jeli...bylo to super v tom, že tam nebyla fronta a byl tam moc milej doktor, kterej s náma diskutoval a všechno vysvětlil.
Na monitoru se objevovaly slabý stahy, ale to prý bylo asi z adrenalinu. Už jsem se chtěla divit, že by kontrakce nebolely a jen tlačily. Srdíčko miminku bije normálně, průtok pupečníkové krve taky OK, tak snad se nic neděje. Podle pana doktora není obvyklé, ale nebyly cítit pohyby y přitom všechno bylo v pořádku, ale ten den jsem prý byla už třetí. Takže asi nějaký divný počasí nebo co...asi máme meteoseinzitivní dítě. :)
Při příležitosti neplánovaný kontroly pan doktor dceru přeměřil na UZ. 36+3 má cca 3000g, nožičky a hlavičku v normě, ale prý má velký bříško (skoro na 40tt, o 3 týdny starší než zbytek). Prý by to mohlo být těhotenskou cukrovnkou a nebo nadměrnou konzumací cukru. No nevím, to by muselo mít každý druhý miminko velký bříško, s tím jak holky žerou čokoládu a sladkosti...každopádně příští týden na velkým měřícím UZ by se to mělo potvrdit nebo vyvrátit. 

35. týden - kleslo břicho?

Dneska ráno jsem měla zvláštní pocit. Jak by se malá stěhovala tak nějak dolů. Celý den cítím větší tlak ve spodní části břicha a v kyčlích a celkově to vypadá, že mi opravdu kleslo břicho. Je to docela brzo, ale zas na druhou stranu, je to dobře. Stejně to asi neznamená, že bych měla rodit nějak brzo. Podle posledního vyšetření tenhle týden se porod nechystá, čípek je uzavřený, stahy nemám... Tak uvidíme.
Každopádně je to moc příjemný, žebra si konečně oddechla a já taky můžu dýchat!!!
Váha +8 kg. :(
Už mě dost bolí moje plochý chodidla. Ani se jim nedivím, že trpí. Tolik kilo navíc není žádná pr...V noci když se šourám bosa na záchod, je to tak nepříjmený, že se divím jak přes den můžu normálně chodit.
Jinak si užívám mateřskou. Byla jsem na těhotenským plavání, který je sice masakr drahý, ale zato dost příjemný. Je to paráda, jak voda nadnáší a trochu ulevuje od tý tíhy břicha.
V lékárnách by měly dávat těhotnejm nějaký slevy na pastilky Rennie na pálení žáhy, žeru je po platíčkách. Docela se divím, že mě nebolí záda. Toho jsem se dopředu docela bála, protože mě bolívaj i třeba z horší matrace, ale kupodivu to zvládají.
Pro dcerušku máme až na drobnosti všechno připravený. Ještě očekávám balíčky s dětským ložním prádlem a musím sehnat kojící podprdu. 

34. týden - mateřská

Po šesti letech končím v práci a čeká mě mateřská. Zvláštní pocit...přeci jen tam člověk chodí každý den, takže je to dost nezvyk.
Na nudu si ale stěžovat nemůžu. Diář mám plnější než v práci. Kromě věcí na malou chci stihnout pořešit spoustu věcí, co se doteď odsouvaly na období, kdy bude víc času (úřady, úklid, úpravy bytu,...). No a samozřejmě kafíčka s děvčaty apod. Kdo ví, kdy po porodu bude čas a energie se s někým potkat a užít si nerušenou drbací seanci. :)
Mám vypranou a vyžehlenou první várku dětských oblečků. Je to činaný. Tak si to užívám, dokud je to zábava a ne opruz. Veřím, že třetí týden po porodu u desátý pračky poblinkaných dupaček a se řvoucí dcerou na ruce už se tak bavit nebudu.

31-33. týden - žebra

Tak malá asi spokojeně roste, protože mi začíná terorizovat žebra. Trochu jsem se lekla, jestli ta bolest není něco vážnějšího. Na pravý straně to prý může být žlučník, ale mě boli víc levá, a tam prý nic důležitýho není (srdce se asi nepočítá jako důležitý :) Takže nejspíš je to jen tím, že je pod hrudníkem málo místa. Nikdy bych si nemyslela, že budu litovat, že nemám větší hrudní koš. :))
Takže jediná doporučená poloha spaní - na boku - je passé. Budím se každou chvíli s pálivou bolestí žeber, asi jak jsou utlačený a doléhá na ně ta extra váha. Tak se mimoděk přetáčím na záda, což zas znorvozňuje manžela. Bojí se, aby se dcerunka nedusila. Asi to není ideální poloha na spaní, ale malý to, zdá se, nevadí a já se aspoň trochu vyspím.
Interval mezi čůráním se zkracuje :) v práci říkám, že až se zkrátí natolik, že nebudu schopná dojet bez zastávky do kanclu, tak budu muset na mateřskou. Už se to stejně blíží. Mám připravenej mega seznam věcí, co se musí udělat. Takže nudit se snad nebudu.
Váha +7kg.
Jinak nás čeká poslední vyšetření na gyndě a pak už pomalu kontroly v porodnici. Nějake se to nebezpečně blíží.
Dělá se mi kolostrum. Zvláštní pocit, když ještě není dítě ale už je mlíko...

30. týden - pokojíček

Tak máme postýlku a skříň. Byl to boj, hlavně se skříní. Vždycky se zařeknu, že už nikdy nekoupíme nic z Polska, že nám to nestojí za ty nervy s montováním. A vždycky zas podlehnu nějaký super výhodný slevě ve Scontu apod. :( No, s postýlkou to bylo o něco lepší, aspoň nechyběly ani nepřebývaly žádný šroubky. 

Vybrali jsme bílou se sundavacím bokem, abych k ní aspoň v začátku měla snadnej přístup na kojení.  Větší issue byla matrace. Prodává se kde co, od pár stovek až do tisíců, kokos, pohanka, pružiny,...V tom aby se prase vyznalo. Nakonec jsem na radu vybrala kokos-molitan, tak snad mě jednou dcera neprokleje, že ji bolí záda. Takže pokojíček už aspoň trochu začíná vypadat míň jako skladiště a víc jako dětský pokoj :)

Váha +5,5 kg...břicho pořád roste a roste, žáha pálí, ale nic dramatickýho. 

Na UZ ve 30. týdnu nám potvrdili, že je to holčička. Odhad váhy byl 1800g, jinak vše v normálu. Tak mě to uklidnilo. Taky nám řekli, že už je hlavou dolů, tak snad jí to vydrží a nebude se už otáčet. 

Z levýho boku mi neustále lezou nožičky a musím říct, že má malá dost sílu a je pekelně aktivní... asi bude sportovkyně.

29. týden - porodní bába

Tenhle týdne jsme se poprvé viděli s porodní bábou, kterou bychom rádi měli u porodu v Neratovicích. Doporučila nám ji kamarádka, která byla maximálně spokojená. Jako jedinou jsem ji slyšela říct, že si porod užila. Tak snad se nám povede něco podobnýho.

Porodní bába zatím zjišťovala naše a požadavky (žádný moc extra nemáme) a porovnávala je s tím, co nám může poskytnout. Před porodem nás čekají ještě další dvě schůzky, kde se trochu poznáme a budeme připravovat porodní plán. Vlastně tomu říká porodní přání, protože plán je něco, co se má přesně dodržovat a to u porodu často nejde. V Neratovicích bychom neměli narazit na to, že nám bude za porodní plán někdo nadávat a chovat se k nám s despektem, aspoň doufám. 

V rámci služby je kromě schůzek a přítomnosti u porodu taky možnost konzultací po telefonu (před porodem i po něm) a taky dvě návštěvy doma po porodu a pomoc s kojením. 

Už jsem malý našla doktorku. Podle recenzí jich není na výběr moc, co by byly milý a zároveň schopný. Vlastně jsem tady v okolí našla jen jednu, na kterou jsou vesměs pozitivní recenze. Říkala jsem si, že je ještě brzo hlásit se k pediatrovi, ale udělala jsem dobře, že jsem tam zavolala už teď (3 měsíce do termínu). Na květen nás ještě vzali, ale bylo to asi celkem těsný. Paní doktroka není nafukovací, což chápu. Dva dny po propuštění z porodnice se u ní máme hlásit.

Začala jsem nabírat, teď snad skoro kilo za poslední týden. To je docela masakr. Břicho roste a malá ještě víc, přijde mi, že se tam za chvíli nemůže vejít :) už teď jsou vidět nožižka, hlavička, zadeček...jak se tam koulí a otáčí a vždycky něco vybouluje břicho ven :)

I manžel už uznal, že je na čase začít trochu připravovat pokojíček. Tak se jdeme o víkendu podívat na nábytek, skříň a nějaký poličky, aby bylo kam dát malý věci.

28. týden - 3. trimestr

Jsem ve 28. týdnu, takže na začátku 3. trimestru. Venku je šílená zima, přes den jen okolo -15, ale mimi to asi nevadí. Tak jen doufám, že neonemocním. Teď už bych neměla žádný prášky.

Spolu s 3. trimestrem přišla zpět únava. Někdy mám pocit, že má malá uvnitř málo místa. Prý je to normální, roste skokově a pak chvíli trvá, než děloha a vnější kůže trochu povolí a doroste ji. Už mi začíná lízt pupík, kterej jsem měla celej život krásně zalezlej. To jsou změny... 

Taky jsem o víkendu udělala chybu. Strávíla jsem ho u plotny a žehlícího prnka, jako správná žena domácí. Pečení dortu bylo náročnější, než jsem čekala. A manžel už opravdu neměl co na sebe, chodil by jako vagabund, takže mi nic jinýho nezbylo. Každopádně výsledkem jsou namožený záda. Bolí tak, že bych mlátila hlavou do zdi. Holt několik hodin na nohách s pupkem už není to pravý ořechový.

Aktuální váha je +5 kg. To ujde, bála jsem se, že to bude víc. Zatím se držíme. Jen už ale začínám mít pocit, že mi brzo bude malý i těhotenský oblečení. To netuším, jak budu vypadat a co budu nosit za 3 měsíce.

 Když to ale někdo komentuje, dost mě to obtěžuje. Nesnáším komentáře typu: "jééé, to budou nejmíň dvojčata" ... člověk má v břiše cizího tvorečka, co měří přes 35 cm a má vypadat ploše?!?

Malá je vtipná. Když jsme byly na kontrole a paní doktorka se snažila poslouchat srdíčko, okopávala zevnitř místo, kde se doktorka dotýkala. Je malej vzteklounek a brásní si svůj prostor, i když se třeba opřu břichem o stůl.

Stejně je to neuvěřitelný, že mám uvnitř dalšího člověka a ani nevím, jak vypadá...chtěla jsem na 4D ultrazvuk, ale prý se mám nechat překvapit. To by byl gol, kdyby to bylo nakonec kluk. To by ho ale musel mít schovanýho nebo malýho, a to nemá po kom mít :)

Příští týden se jdeme fotit. Ráda bych měla pár vzpomínkovejch fotek. Nehledě na to, že když už jindy se nechat fotit, než když má člověk výmluvu na velký břicho a špeky nejsou vidět. :)

ISSUE TÝDNE: chůvičky
Opět se ukazuje, že co je určeno pro děti, je nesmyslně předražené. Dvoucestné chůvičky (tedy vy šlyšíte dítě, ale i dítě může slyšet vás, případně se mohou rodiče na dálku domlouvat) začínají na cca 2000,- Jednocestný jsou i levnější cca od 1000,- Kč, ale i mnohem dražší. Videochůvičky vyjdou dokonce až na 7000,-  Některý jsou dokonce kombinovaný s monitorem dechu. Značek je mrak. Takže to chce se dopředu rozhodnout, co vlastně chcete/potřebujete.
Ani pak to ale není jednuduchý. Nejhorším problémem při výběru je to, že ve většině eshopů chybí  základní informace typu dosah, napájení, počty kanálů atd. Takže asi nezbyde než se jít poradit i do kamennýho krámu. :(
Zajímavou alternativou jsou vysílačky (např. Cobra), který nejsou primárně určený jako chůvičky, ale maj funkci baby monitor. Stojí míň, protože nejsou růžový a mají delší dosah. Taky jsou odolnější a až děti trochu odrostou, budou si s nima moct hrát, takže je nevyhodíte.  Mají ale i nevýhodu. Mikrofon je primárně určený pro mluvení zpříma. Takže pokud mimi nebrečí napřímo do něj, není "chůvička" dost citlivá a nesepne. To můžete ale brát i jako plus. Dokud mimi nebrečí fest, ani o něm nevíte :)
Jak říkají zkušenější rodičové, je dobrý (pokud možno) chůvičku vyzkoušet dopedu tam, kde ji budete nejvíc používat. Tím se vyhnete tomu, že si se sousedy pořídíte stejnou a budete se nevzájem odposlouchávat. Vlastní zkušenost zatím bohužel nemám.

27. týden

Tak jsem koupila první dupačky a bodíčka. Manžel mě má za blázna. Prý když to nakonec bude kluk, bude jako Cimrman chodit v růžový :) Jenže co jsem měla dělat, když v Mothercare a Tescu měli slevy. I on uznává, že jsou roztomilý. Podle většiny návodů na výbavičku je toho ale potřeba mnohem víc. No jo, až budu na mateřský, bude dost času všechno dokoupit. Aspoň se nebudu nudit. 

Ještě mi zbývá 5-7 týdnů v práci. Dokud to půjde, chci tam vydržet. Dva měsíce doma nejsou nic pro mě.

Váha +5 kg. Najednou to skočilo o kilo nahoru, skoro přes noc. Vrací se mi únava ze začátku těhotenství. Jen co vstanu a nasnídám se, šla bych zase spát. Ale ještě to není taková krize. Neusínám u počítače tak jako ve druhým měsíci. Celkově ale začínám mít velmi těhotnej pocit. Po předchozích měsících, který byly relativně v klidu, začínám být jako vorvaň a hůř se mi spí.

ISSUE TÝDNE: monitor dechu

Dostali jsme dotaz, co bychom chtěli jako dárek pro mimi, až se narodí. Napadl mě monitor dechu. Tak jsem trochu pátrala, zda jsou oblíbený a jaký případně vybrat. Když jsme hlídali neteř, měla jsem tendenci každých deset minut chodit kontrolovat, jestli dýchá. A protože celkem ráda v klidu spím, říkala jsem si, že by se mohl hodit.

Ten, kdo ho používal, si na něj zvykl a bez něj by se ani nehnul. Prý pak mnohem lépe spal. Kdo ho neměl, tak ho nepostrádal... Někdo si na něm nechtěl vytvořit závilost. No a pak se rozhodněte. Prý se dají i dočasně půjčit v některých porodnicích. To asi ekonomicky dává smysl, protože kupovat nový se docela prodraží. Taky se dá koupit v bazaru.

Na výběr jich je celekem dost, od českýho Jablotronu za cca 2000,- až po Angel Care za cca. 4000,- na který jsou moc dobrý receneze a který kombinuje monitor s chůvičkou. Mimochodem, v USA stojí 90 USD, takže se určitě vyplatí koupit třeba přes Amazon. I s poštovným to vyjde o dost levněji. 

Nakonec jsem usoudili, že ho kupovat nebudeme a jen si ho půjčíme. Přece jen je mi můj spánek drahej :)

25. týden - glukozový test

Fuj, tak tohle je zatím nejhnusnější test v těhotenství. Měl by odhalit těhotenskou cukrovku, případně i sklony k standardní cukrovce. Spočívá v tom, že se na lačno odebere krev. Pak vám dají vypít hrnek glukozovýho sirupu, co je strašně sladkej a navíc dost chemickej. Pak sedíte dvě hodiny na zadku, nesmíte se moc hýbat, aby se nezkreslily výsledky, no a po těch dvou hodinách se znovu odebírá krev. Měří se, jak se tělo popere s takovou dávkou cukru.
Já jsem prošla dobře, ale při pití roztoku jsem ho málem neudržela v žaludku. Je to hnus.

20. týden - druhý velký ultrazvuk

Je půlka prosince a my jsme byli na druhým velkým ultrazvuku. Bylo to zajímavý vyšetření, protože už bylo celkem dost podrobně vidět všechny části těla a dokonce trochu i vzhled. Opět nám potvrdili to co říkala gynekoložka v 16.t, že to bude holčička. Tak snad se tři doktoři nespelti a dá se to brát vážně nebo bude syn chodit v růžových dupačkách.

Mimochodem, na druhý UZ už se nemusí s plým močovým měchýřem. Já trpěla v čekárně, abych nešla a sestřička se mi pak smála. Někerý věci vám prostě nikdo neřekne. 

Podle manžela má malá nosánek nahoru po mamince...nevím jak na to přišel. :) No, snad nebude mít metr devadesát a rugby ramena po něm, to by to chudák schytala....On už se snad smířil s tím, že to bude holka, i když mu to ze začátku bylo trošičku líto. Co to ty chlapi mají se synama?!?

Jinak tohle je v celku nezáživná část těhotenství, což je vlastně positivní. Nic nebolí, není velká únava, nebliju,...takže paráda. V práci je pohoda, takže mám čas starat se o vánoční dárky a tak nějak v klidu proplouvám. Na vánočních večírcích si občas dám skleničku vína, jen na mě přitom okolí kouká jak na vraha, protože břicho rozhodně neschovám.

Váha cca. +3 kg, takže zatím pohoda. 

Doufám, že k Vánocům nebudou v rodině kupovat dárky miminku místo mně :)

Co se týče výbavičky, zatím nic nemáme, s výjimkou věcí, který jsme dostali od kamarádů, který mají trochu starší děti a potřebovali se něčeho zbavit. Takže máme doma nějaký oblečení na různě velký děti, který potřebuje probrat. Pak máme odsávačku mlíka a houpací sedátko a ještě nějaký zavinovačky, který jsou snad ještě po mojí mámě...Sami jsme nic nekupovali, spíš zatím jen koukám, co bude potřeba. Po Vánocích se do toho pomalu pustím.